TÉMA: Murderbot se Skarsgårdem pobaví, přináší ale i hlubší poselství
Foto: joeynotjoe / themoviedb.org
Nová sci-fi série Murderbot (Z deníků Robokata), natočená podle knižní předlohy Marthy Wellsové, vás jisto jistě pobaví, v komických situacích se ale mnohdy skrývá víc, než by se zdálo…
Pod jménem Murderbot si pravděpodobně představíte kovového krvelačného robota, bažícího po zkáze celého lidstva, v případě stejnojmenné série je to ale poněkud jinak. Robotí protagonista chce jediné – v klidu sledovat oblíbené seriály.
Ano, už jen základní premisa téhle série nutí k pobavení. Murderbot, v podání skvělého Alexandra Skarsgårda, totiž skutečně po ničem jiném netouží. Že vám slovo touha k něčemu tak analytickému, jako je plechový android, nesedí?
Váš pocit je správný, Murderbot je vyvinut tak, aby navenek připomínal člověka – proto koneckonců Skarsgård – především se ale hackne a od té doby vládne čímsi, co by se dalo nazvat svobodnou vůlí, a dokonce zažívá něco jako emoce. V situacích, kdy se lidé cítí nervózní, se ošívá a tvrdošíjně, někdy až příliš okatě, se vyhýbá očnímu kontaktu – na robota se zkrátka chová přinejmenším podivně. Právě díky novému vidění světa ho ale zajímá vývoj děje jeho oblíbených seriálů, kde se mimo jiné řeší i mezilidské vztahy.
Murderbot je v rámci fiktivních příběhů žere, v rámci reality, v níž sdílí prostor s pětičlennou, otravně lidskou a emocionální posádkou, už ho to zase tolik nebere. Kdyby k tomu měl fyzické dispozice, nad některými lidskými výlevy by si pravděpodobně ublinknul, čím déle ale se svou posádkou, kterou má za úkol na jejich vědecké misi chránit, tráví čas, tím větší za ně robotím způsobem „cítí“ odpovědnost.
Murderbotův vztah k posádce je obecně půvabným prvkem série – byť jsou její členové chytří na poli vědeckém, ve zdánlivě běžných situacích se chovají poněkud naivně. Murderbot jako by měl na starost skupinku dětí, které všude lezou, všeho se dotýkají a vše strkají do pusy, bez ohledu na nebezpečí, které jim může hrozit. „Ve skutečnosti mají přístup k velké moudrosti,“ komentoval to v rozhovoru pro Vanity Fair jeden z tvůrců Chris Weitz. „Ale jsou mimo svou komfortní zónu a jsou ve špatný čas na špatném místě,“ dodal.
Chris a Paul Weitzovi, kteří mají na kontě například legendární Prci, prci, prcičky, Jak na věc nebo Fotři jsou lotři jsou komici tělem i duší, a právě to z jejich zbrusu nové série dýchá. Na první pohled čistě komediální protagonista však řeší i vnitřní rozpory. „Tato postava má humor, ale i sebenenávist a není si zcela jistá, zda je schopna smysluplných, emocionálních interakcí s lidmi,“ řek Paul.
Chris Weitz dodal, že Murderbot je tak trochu puberťák a jeho postava vypráví mimo jiné příběh o dospívání. Vypořádává se totiž s rozporem mezi tím, co chce a co by měl. „Je to ekvivalent toho, jako byste se chtěli jen dívat na telefon, a ne jednat s lidmi,“ vysvětlil Chris.
Že Murderbot disponuje mnoha lidskými slabůstkami, potvrdila loni v rozhovoru pro New Scientist i autorka Martha Wellsová. „Můj smysl pro humor může být opravdu hořký a u Murderbota jsem se k tomu tak trochu přikláněla. Zdálo se mi, že k postavě a způsobu, jakým Murderbot zpracovává emoce, se to opravdu hodí.“
Plechového protagonistu dokonce v tomhle kontextu mnozí vnímají jako metaforu pro lidi na autistickém spektru, kteří se někdy mohou potýkat s problémem, jak reagovat na emoce. Murderbotova posedlost seriály by se zase dala vnímat jako hyperfixace, tedy extrémní soustředění na jednu věc. A s tím se vedle například Sheldona Coopera ze sitcomu Teorie velkého třesku potýká v současné době kdekdo.
Z tohohle netradičního robota jde v každém případě strach jen čistě teoreticky, ačkoli zpočátku mnohokrát zvažuje, že se své posádky nadobro zbaví, vždycky mu v tom zabrání strach z likvidace, čím déle se ale příběh odvíjí, tím více z Murderbota čiší pocit odpovědnosti, který si vůči svým spolužijícím vytvořil.
Ať už v současné chvíli bažíte po rozptýlení, pobavení nebo metaforách, Murderbot vás pravděpodobně nezklame. Série se má dočkat celkem deseti epizod, které Apple TV+ uvolňuje postupně.
